Mysleli jste si, že je diskriminace či násilí na pracovišti již dávnou minulostí? Poměry se jistě o hodně zlepšily, fyzické násilí vymizelo téměř úplně, ale ženy ve vedoucích a manažerských pozicích musí stále čelit velkým tlakům ze strany rodiny, zaměstnavatele, kolegů i celé společnosti.
Víte, že ženy i muži si myslí, že manažeři by měli mít hlavně mužské vlastnosti? Je to například dravost, vytrvalost, racionalita, přesvědčivost. Společnost od vůdců očekává, že se prostě budou chovat spíše jako muži. Ženy kvůli tomu musí vyvinout větší úsilí, když chtějí prorazit na vyšší pozice. Zaměstnavatel je totiž často podceňuje. Případně upřednostní muže, protože má obavy, že žena zanedlouho odejde na mateřskou dovolenou.
Žena na vedoucí pozici také bude na rozdíl od muže čelit spoustě společenských nátlaků a pomluv. Pokud nebude mít děti, bude divná. Pokud děti mít bude, bude je pravděpodobně kvůli zaměstnání zanedbávat a bude označována za kariéristku. Pokud se jí bude rychle dařit budovat kariéru, pomluví ji okolí, že se k dobrému místu nedostala spravedlivě.
Ze strany mužských kolegů bude jako jejich nadřízená méně respektována. Muži si totiž na pracovištích utváří své týmy či kolektivy, kde se často baví o záležitostech, jako jsou například různé sportovní aktivity či filmy. Žena, která má v domácnosti nějaké povinnosti, nebude moci takové aktivity sledovat, a kvůli tomu bude mít menší šance zapojit se do kolektivních diskuzí. I to ženy v zaměstnáních znevýhodňuje. Na tomto příkladu je také vidět nerovnost šancí, která i přes opačné snahy stále trvá.
Zrovnoprávnění žen a mužů nezačíná a nekončí na pracovišti, bohužel jsou zde stále vidět největší rozdíly. Ženy stále vydělávají méně, nemají takové šance se kvalifikovat a získat dostatečné vzdělání. V České republice tato nerovnost také existuje, i když není tak palčivá jako v jiných (zejména rozvojových) zemích.
Ženy ve vedoucích pozicích to nemají lehké
