Bohužel mnohdy nás situace, která pramení z našich rozhodnutí natolik vykolejí, že litujeme, že jsme vůbec něco udělali. Ale přece jen stále platí, že je lepší litovat věcí, které jsme udělali než toho, co jsme se nikdy změnit neodhodlali.
Strach o to, jak naše rozhodnutí ovlivní druhé nás přitom mnohdy paralyzuje mnohem více než strach o to, jak změnu zvládneme my sami.
Často si velmi málo uvědomujeme, že pro náš vlastní život jsme my sami tím nejdůležitějším člověkem. A pokud to tak není, změňte to! Naučte se být sobečtí, samozřejmě v rámci zdravé míry. Určitá dávka sebelásky je bohužel něco, co mnoha lidem chybí, ale v životě to má být přesně takhle, každé rozhodnutí, které uděláme, dělejme pro sebe. Dělejme tak, ať se nám život zlepší pro nás, a nejen pro druhé.
Je nesmysl myslet na štěstí druhých v situaci, která dělá Vás nešťastným .
Nebuďte už dál otrokem Vašich známých. Ono je hezké podat někomu pomocnou ruku, ale musíte si včas všimnout, kdy je to pomoc příteli v nouzi a kdy už to naprosto přesahuje meze. Mnoho lidí v dnešní době si žije na úkor ostatních. Bohužel tak to je, jsou skupiny obětavých lidí – připraveni vždy pomoci a skupiny lidí, kteří jsou si toho vědomi a jsou kdykoliv připraveny této pohostinnosti využít.
Ať už to jsou kolegové v práci, přátelé, známí nebo rodina. Přesto, uvědomte si, že jste to vy, kdo to celé začal tím prvním souhlasem (půjčení první stovky, vyzvednutí někoho z nádraží, přepracování projektu od kolegy na vlastní triko). Jestli Vám nikdy nebyl onen dobrý skutek spravedlivě oplacen, proč ho děláte znovu? Proč se pořád motáte v tom bludném kruhu?
Začal jste opravovat auto kamarádům, ale oni si zvykli Vám neplatit, místo toho Vás někdy pozvou na pivo? Opravdu je to spravedlivě oplacený dobrý skutek?
Myslete už konečně na sebe!
Myslíte dostatečně sami na sebe?
